OHLÉDNUTÍ - ARCHIV
Pořad Dostaveníčko
Celý pořad uvedl do života a vymyslel kdo jiný, než Zdeněk Podskalský, který se na režii podílel spolu s Ivom Paukertem. Jednalo se zpočátku o procházky Prahou a zkoumání jejích krás a zajímavostí. Později se Dostaveníčka vypravili i mimo Prahu a projeli snad všechna zajímavá místa naší vlasti. Konferování si střídalo více osobností, nejčastěji to byla Pavlína Filipovská, která ve své knize vzpomíná:
,,Já na tyto pořady nemohu zapomenout už jenom proto, že to byla 
jakási moje životní univerzita. Naučila jsem se tam opravdu hodně. Člověk často chodí kolem věcí, které jsou krásné a vzácné zaroveň, ale nemá čas si jich všímat. A navíc běžný návštěvník nemá možnost se dostat tam, kam se nám podařilo dostat během natáčení. Díky Dostaveníčkům jsem měla možnost navštívit všechna tehdy přístupná sklepení pod Prahou. Bylo pro mě velké překvapení, že například Staroměstské náměstí je přímo prošpikované spletní podzemních chodeb. Měla jsem také možnost navštíit snad všechny pražské věže. Když někdo tvrdí, že Praha je stověžatá, tak dneska už vím, že je to lež. Je jich o hodně víc.
Nemohu zapomenou na setkání i se spoustou nenahraditelných lidí. Kromě historických fakt jsem se učila také od svých vynikajících partnerů. Prvním byl pan Miloš Kopecký. Byl to nesmírně vzdělaný a moudrý člověk. Byl laskavý a spoustu věcí, které mi řekl, si pamatuji dodnes. Když jsme se už přece trochu víc znali, tak jsem mu jednou řekla: 'Promiňte, Miloši, ale já vám to musím říct. Já jsem z Vás měla takový strach a pořád mám velkou trému.' On se na mě jenom jemně podíval a řekl mi: 'Ale to je v naprostém pořádku. Ja se taky bojím, protože kdo nemá trému a nebojí se, je u mě nestyda.'
video: Pavlína Filipovská a Miloš Kopecký (píseň z jiného pořadu)
Miloše Kopeckého pak vystřídali Ota Šimánek, Jiří Pleskot nebo Jiří Langmajer. Posledním z partnerů byl Jiří Sovák. Pro mě to byl dost nebezpečný partner. Já jsem velký smíšek a tím jsem pro něj byla snadná oběť. Měla jsem před sebou dlouhý a náročný text, a když se blížil ke konci a já jsem byla šťastná, že to budu mít za sebou, stačilo mně, když se na mě podíval Jiří Sovák a byl konec. A všechno zvonu od začátku. Jednou to došlo až tak daleko, že pan režisér řekl: 'Tak pro dnešek dost, Pavlína se snad do zítřka vysměje a budeme pokračovat!' Jiří Sovák byl velice přemýšlivý a moudrý člověk a bylo co se od něj učit."
Kromě dostaveníček po českých krajech samozřejmě nechyběli v pořadu různé písničky od známých i méně známých zpěváků. Jedna z častí pořadu bylo i Malé televizní sazení (v zkratce MATES). Dostaveníčka se natočila, odvysílala a pak se ve studiu sešla skupinka lidí, která vylosovala pět šťastných čísel MATES-a. Pavlína Filipovská opět vzpomíná: Samotné losování bylo pokaždé víc než dobrodružné. Natáčalo se vždy dopoledne v ten den, kdy pak bylo večer odvysíláno. 
Ale jednou se stalo, že se omylem zaměnily kazety a večer bylo odvysíláno losování staré. Byl z toho obrovský malér a spousta žalob na televizi. Tehdy vedení rozhodlo, že od té doby se bude losování vysílat v přímem přínosu.
,,Bylo to většinou kolem desáté hodiny večer a teprve pak nastaly nerváky. Celé natáčení Dostaveníček byla pohoda, nádhera, ale jak došlo na losování, celá ta pohoda byla pryč. Zůstala jsem tam sama a nikdo statečně už se mnou na losování nechtěl jít. Z dotyčného města nebo obce jsem dostala hosty, kteří se báli společně se mnou, ale hlavní odpovědnost byla přece jenom na mně. Musela jsem jim vysvětlit třeba i to, jak losování probíhá, že musí vytáhnout jenom jednoho 
Matýska, vlásky nahoru a zatáhnout za ouška. Vše jsme si nacvičili, každý si cvičně vytáhl jednoho Matýska, správně nasměroval a přečetl číslo. Všichni to respektovalia na zkouškách to i šlo. Ale přišel přímý přenos a vše bylo jinak. Vlásky byly dole, mockrát se i stalo, že v tom rozčíleí utrhli Matýskovi ouška. Největší malér nastal ale ve chvíli, když něko Matýska ve velké nervozitě dokonce upustil. Matýsek se kutálel studiem a najednou jsme všichni čtyři byli na čtyřech a po studiu jsme Matýska hledali. Kdyby se totiž někam zatoulal vylosovaný Matýsek, byl by to veliký průšvih.
Na celý pořad se hodně dohlíželo, vše se pečlivě hlídalo, každé jedno slovo byla váženo s několika stran. Přesto se i povedly věci, které by člověka nenapadly ani v tom nejdivočnějším snu. Moc dobře si pamatuji na jedno květnové vysílání, které se konalo v čase, když v Praze probíhal festival Pražské jaro. A já jsem naprosto necíleně přivítala diváky, řekla jsem, jak je venku krásně, všechno květe a začíná Pražské jaro. V tu chvíli jsem viděla, jak se začínají v režii hroutit, měla jsem pak hodně co dělat, abych vysvětlila, že jsem opravdu neměla na mysli Pražské jaro 1968, ale jen a jen hudební festival. Jednou jsem také pochvílila losujícího, když vytáhl sedmičku. Řekla jsem něco v tom smyslu, že vytáhl šťastné číslo. A zase bylo zle. Prý se to říkat nemůže, protože sedmička je židovské číslo."
Dostaveníčka (i když už bez losování) taky někdy reprízuje ČT. My jsme je rozhodli připomenout právě teď, protože akorát před dvěma týdnami několik dílu reprízovali. No netrvalo to ani dva týdny a přestaly. Některé klipy z Dostaveníček jsou i na youtube nebo vyšli na DVD, tady je pár zajímavých klipů:
Maří Magdaléna - Laďka Kozderková
Tam pod nebeskou bání - Eva Olmerová
Milión růží - Zuzana Bubeníková