NOVÝ 12CD-BOX SEMAFORU POKRSTENÝ!!!
PO MINULOROČNOM 11CD-BOXE PREDSTAVUJÚCI SEMAFORSKÉ OBDOBIE ROKOV 60-TYCH PRÁVE VYDÁVA SUPRAPHON POKRAČOVANIE - IDE O ROKY 70-TE A 80-TE, NA KTOROM DOMINUJE JIŘÍ SUCHÝ S JITKOU MOLAVCOVOU.
Vzhľadom k nekompromisným politickým postojom vyšlo v týchto dvoch desaťročiach podstatne menej než v samotných 60.rokoch. Napriek tomu nachádzame rôzne záznamy z predstavení, rozhlasu, zo singlov alebo menej známych LP. Mnoho nahrávok vychádza opäť prvýkrát na CD a posledné CD opäť tvoria rarity, medzi ktorými sú aj záznamy, ktoré dosiaľ nevyšli vôbec a ani neboli ani publikované.
CD1: záznam z hudebního představení Kytice - 1/2 (1973)
CD2: záznam z hudebního představení Kytice - 2/2 (1973) + BONUS: Dějiny rodu (1971)
CD3: Divadlo Semafor 1970-1985 - 1/2
CD4: Divadlo Semafor 1970-1985 - 2/2
CD5: profilová LP Jitky Molavcové (1974) + BONUS: raritné písně Jitky Molavcové
CD6: LP Písničky a povídání ze Semaforu 1 + BONUS: jiné nově nazpívané verze semaforských šlágrů I
CD7: LP Písničky a povídání ze Semaforu 2 + BONUS: jiné nově nazpívané verze semaforských šlágrů II.
CD8: LP Písničky a povídání ze Semaforu 3 + BONUS: písničky z filmů Jonáš a Melicharová + Jonáš II. aneb Jak je důležité mít Melicharovou
CD9: LP Evergreeny ze Semaforu 1 + BONUS1: LP Evergreeny ze Semaforu 3 - 1/2 + BONUS2: jiné nově nazpívané verze semaforských šlágrů III.
CD10: LP Evergreeny ze Semaforu 2 + BONUS1: LP Evergreeny ze Semaforu 3 - 2/2 + BONUS2: jiné nově nazpívané verze semaforských šlágrů IV.
CD11: texty Jiřího Suchého
CD12: rarity, raritní texty J.Suchého + bonusy v cizích jazyceh + speciální bonusy
ROZHOVOR S LUKÁŠOM BERNÝM, EDITOROM KOPLETU:
Při sestavování tak obsáhlého projektu, jste určitě přišel na zajímavé nahrávky, můžete prozradit, které vás překvapily nejvíce?
Asi nejvíce mě překvapil archiv Českého rozhlasu, který skrývá řadu dodnes nevydaných perliček zejména ze 70. let, tedy i z doby, kdy pan Suchý do jeho vysílání prakticky nemohl. Jsou to písničky z her jako Čarodějky, Ten pes je váš? nebo Smutek bláznivých panen. Další velkou raritou budou nikdy nevydané písničky z filmu Malinový koktejl, které Jiří Suchý v 80. letech napsal s Michaelem Kocábem a nahrál je Pražský výběr s Janou Kratochvílovou, spojení, které myslím leckoho překvapí. A skutečně pro »fajnšmekry« je zde nahrávka východoněmecké disidentky Bettiny Wegner, která za své protesty proti okupaci v roce 1968 musela na rok a půl do vězení. Ta v 70. letech zhudebnila řadu textů Jiřího Suchého a jednu najdete i zde.
Co považujete za nejvýznamnější v tvorbě Jiřího Suchého v sedmdesátých a v osmdesátých letech?
Nejvýznamnější je už samotný fakt, že Jiří Suchý tvořil i přesto, že mu režim házel klacky pod nohy. Že se nenechal odradit tím, že nemohl do rádia, do televize, že i těch desek bylo málo… Protože i když písničky na tomto boxu asi díky tomu nejsou tak slavné jako ty z 60. let, jejich texty a melodie jsou mnohdy ještě lepší. A není to jen ta slavná Kytice, ale i Faust nebo Smutek bláznivých panen či Elektrická puma. Přesně se ztotožňuji s tím, co řekl Michal Prokop v polovině 70. let: „Já mám rád humor, když je trošku šmrncnutý lyrikou, což Suchý dovede. Taková schopnost je síla, s kterou vítězí mezi našimi textaři. ‚Sen lásky sním / Jen si ho sněz‘ – kdo jiný by tohle vymyslel?“
ROZHOVOR S JITKOU MOLAVCOVOU:
Občas se člověk dočte, že jste vlastně nahradila v Semaforu Jiřího Šlitra…
Tak to není a nikdy jsem to takhle nebrala. Suchý – Šlitr to je značka, která prochází staletími a bude procházet dál, i v dobách, kdy už tady nebudeme. Jiří Šlitr byl autor, moje osudová cesta po boku Jiřího Suchého je v interpretaci. Jiří Suchý mi uvěřil coby herečce, já jsem uvěřila jemu jako autorovi. Tak se stalo, že spolu už dvaačtyřicet let kráčíme po oné cestě, kterou „si upletli“ právě Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem, tedy po cestě hudby, humoru a poezie. Mám pocit, že i kdybych nezakotvila v Divadle Semafor, podvědomě bych hledala podobnou cestu.
Jiří Šlitr vystupoval v roli „plachého komika“; snažil se Jiří Suchý i vás zformovat do podobné role?
Jistá podobnost tu byla. Moje mládí a moje naivita nejspíš probudily obrázek naivní, věrné bytosti, která miluje pana Jonáše, tedy toho nesmrtelného kabaretiéra, obdivuje ho a s nesmírnou láskou mu vaří knedlíky s vajíčky. Tak vznikla slečna Žofie Melicharová – v 80. letech minulého století se tak narodil ženský klaun. Ovšem tehdy se zrodila nejenom Žofie Melicharová. Různých odstínů a barev je za oněch dvaačtyřicet let mnoho a mnoho. Tahle spolupráce vytvořila mnoho kamínků do bohaté mozaiky, za kterou jsem Jiřímu Suchému vděčná.
K novému supraphonskému kompletu: léta sedmdesátá a osmdesátá jsou, co se týče politické situace a společenské atmosféry u nás, léty neradostnými; co znamenala pro vás?
Pro mě ta léta představovala začátek semaforské cesty, vlastně vůbec začátek umělecké cesty. Po vítězství v celostátní soutěži Talent 70, kde jsem začínala jako šansoniérka a Karel Vlach mi zavěsil na krk Zlatý dudlík a pasoval mě na mimino v šoubyznysu, jsem se začala houpat na různých hitparádách. Šéf Tanečního orchestru Československého rozhlasu Josef Vobruba mě oslovil ke spolupráci a nabídl mi spoustu písniček. Líbily se, a tak jsem v těch hitparádách přeskakovala i renomované zpěváky. Pořád jsem v sobě ale měla sen věnovat se divadlu, konkrétně hudebnímu. Tenhle sen mi splnilo Divadlo Semafor. A tohle všechno se stalo v letech sedmdesátých a posléze osmdesátých, kdy už jsme s Jiřím Suchým kráčeli semaforskou cestou jako dvojice.
Jako dvojice jste ovšem s Jiřím Suchým nevystupovali hned po vašem nástupu do Semaforu, to přišlo až za pár let…
Je to tak, poprvé jsme jako dvojice vystoupili ve hře Smutek bláznivých panen v roce 1977. Šlo o zajímavé, surrealistické představení, které režíroval Evald Schorm, kterého mimochodem dodnes miluji a velmi si ho vážím, přestože už není mezi námi. Tím se dostávám k další důležité věci: Semafor mi umožnil setkání se spoustou zajímavých, význačných osobnostní, na které se nezapomíná. Například s Janem Werichem. On to byl, kdo Jiřímu Suchému navrhl, abychom spolu v Hudebním divadle v Karlíně hráli hlavní dvojici klaunů Pracha a Popela (těch, které původně hrávali Voskovec s Werichem) ve hře Golem. Bylo to v roce 1978. Dirigoval Karel Vlach, jeden z duchovních otců mojí umělecké kariéry. A to pořád byla sedmdesátá a osmdesátá léta! Takže ještě k vaší předešlé otázce: pro mě to byly roky plné naděje, očekávání, práce, pocitů a setkávání s nezapomenutelnými lidmi. I když jsem se, bohužel, samozřejmě setkávala i s takovými, na které je lépe zapomenout.
FOTO Z KRSTU CD-BOXU:
VIDEO Z KRSTU:
na stránku s videom (na Facebooku) sa dostanete kliknutím na nasledujúci obrázok:
Zdroje:
www.supraphon.cz; www.topvip.cz; www.semafor.wdr.cz; www.sedmicka.cz; www.facebook.com-Sedmička; Supraphon